Co je nového

Jizerské hory, více...

Okolí Křečovic, více...

St. Ulrich, Itálie, více...

Vancouver, více...

Britská Kolumbie, více...

Srí Lanka, více...

Cestopis - Rwanda, Burundi a Uganda, více...

Vesnice Pygmejů v Ugandě, více...

Portréty Pygmejů v Ugandě, více...

Fotografie zlatých opic z Rwandy, více...








Toskánsko - malebná krajina, cypřiše, olivy a dobré víno

Prohlédněte si také fotogalerii k tomuto cestopisu.

Mnoho přátel se mě ptá, proč jsem vyměnil Afriku za Toskánsko. Odpověď je jednoduchá. Především proto, že jsem dostal nabídku od Fotoinstitutu a byl jsem pozván k účasti na testovacím zájezdu do jedné z nejmalebnějších částí Itálie. To za prvé. A za druhé? Po pravdě, do Afriky bych opět velmi rád vrátil, ale bohužel, nenašel se zatím nikdo, kdo by mě v této nepříznivé a snad i nebezpečné době do Keni doprovázel. Samotnému se mi do Afriky nechce a není to ani možné z důvodu mé jazykové nevybavenosti. V této situaci nejsem sám, ¬ mnoho mých přátel z řad cestovatelů i fotografů v poslední době odradilo nebezpečí, které v předcházejících letech v Keni (Mombase) a Tanzánii v takové míře nehrozilo.

Ale pojďme dál. Toskánsko, italsky Toscana, je středoitalský region s krásnou hornatou krajinou, vinicemi, tabákovými plantážemi, krásnými městy a městečky i gastronomickými specialitami. Pro fotografa doslova ráj – etruské hradby, honosné paláce, poklady gotiky i renesance, přívětiví lidé. Klikaté silničky vedoucí k usedlostem na kopcích, slunce a všudypřítomné cypřiše. Piniové háje a romantické zátoky na pobřeží. Procházely tudy dějiny – žili zde Etruskové, od 4. století toto území ovládli Římané a po nich se touto oblastí převalili Langobardi a Frankové. Ve středověku pak mezi sebou soutěžily městské státečky a jejich boj o moc zapříčinil poměrně rychlý ekonomický i kulturní rozvoj. Ve vnitrozemí byla postupem času nejsilnější Florencie (zde se narodil například Dante a působili zde Giotto, Michelangelo nebo Rafael), na moři pak Pisa. Turisté a milovníci památek najdou řadu skvostů i v mnoha dalších městech, jako Siena, Lucca, Arezzo, Anghiari, Prato nebo Cortona...

Zkrátím-li své vyprávění, Toskánsko nabízí dokonalou přírodní (a nejen přírodní) scenerii. Na světě není mnoho míst, která by měla takové kouzlo. Fotoinstitut zde zajistil ubytování v provincii Siena u městečka Pienza. Krajina protkaná silničkami mezi zelenými stráněmi, vinicemi, olivovými háji a alejemi štíhlých cypřišů vysázených podél cest. Měli jsme možnost ochutnat i výborná toskánská vína a navštívit vinice. Projeli jsme desítky malebných měst, městeček a vesnic. Jejich stavby jsou typické pro tuto oblast. Kamenné, krásné, úzké romantické uličky každého uchvátí. Fotografové zde mohou naplno využít svého umění pozorování, kompozice, focení v protisvětle nebo využít krátkého skla (což jsem několikrát provedl např. pro zachycení detailů architektury) a použít i dlouhé sklo pro focení detailů v krajině.

Ale pojďme si přiblížit samotný výlet. Po nepříjemně dlouhé cestě autem z Prahy do oblasti Toskánska nás čekala příjemná večeři s dobrým vínem. Zalehli s tím, že kolem páté hodiny ranní musíme vstát, čekat na rozbřesk, první sluneční paprsky a krásné světlo. To byl plán naší fotografické cesty. Chtěli jsme zaujmout vhodné místo, které jsme ještě před ubytováním vytipovali jako nejvhodnější pro fotografování východu slunce, kdy je nejkrásnější světlo. Potom navštívit některé z městeček v okolí, zachytit uličky, malebné stavby a místní atmosféru. Večer pak západ slunce. Plán je plán, ale realita byla nakonec poněkud jiná.

Po ranním budíčku jsme v rychlosti posnídali a vypravili se co nejrychleji na kopec uvítat první sluneční paprsky. To se povedlo. Sluníčko se pomalu prodíralo ven, obloha byla bez mraků. Fotil jsem krátkým sklem a na fotkách to je vidět. Kouzelné jsou trsy žlutých keříků, kterých je v okolí velké množství, v protisvětle jsou prozářené a snímek příjemně zpestří. Po celkem úspěšném ranním focení jsme v penzionu posvačili a následující hodiny strávili v městečku Pienza s jeho uličkami a krásnými výhledy. Večer z pohledu naší hlavní činnosti moc nevyšel – světlo bylo špatné a po obloze se honily mraky. Nezbývalo nic jiného, než příjemně povečeřet, ochutnat toskánská vína a těšit se na ranní mlhy.

Druhý den se situace s budíčkem opakovala. Opět jsme se vydali na naše vyhlédnuté místo fotit, tentokrát mlhu, která bývá na fotografiích zajímavá. Sluníčko pomalu vyšlo, ale mlhy bylo bohužel pomálu. Situace se opakovala jako předešlý den. Malebné městečko, focení, oběd a čekání na večerní světlo. Opět naše vyvýšené místo a nic. Dvě hodiny jsme čekali v dosta citelném chladu a na obloze se proháněly černé mraky. Nezbývalo nám nic jiného, než to vzdát, zabalit aparáty a odjet na večeři. Po příjezdu do penzionu začalo nepříjemně pršet a v tom okamžiku se stal zázrak. Studený déšť se proměnil v nádherný lehký deštík, v mracích se objevila modrá obloha, vykulilo se sluníčko a na posledních dvacet minut ozářilo kraj. Byl to nádherný konec testovacího zájezdu a zároveň poděkování místních vládců nebes Fotoinstitutu za výlet do Tokánska.

Pokud bude tato lokalita vyhodnocena jako zajímavá pro další fotografický zájezd, doporučuji všem, kdo mají rádi fotografování krajiny, aby ani na okamžik neváhali. Bude-li z účastníků zájezdu dobrá parta, opravdu není co řešit. Testovací výlet nakonec dopadl nad očekávání a mé díky za perfektní zážitek patří jak Fotoinstitutu, tak všem příjemným a mimořádně trpělivým kolegům.

Josef Peterka