Co je nového

Jizerské hory, více...

Okolí Křečovic, více...

St. Ulrich, Itálie, více...

Vancouver, více...

Britská Kolumbie, více...

Srí Lanka, více...

Cestopis - Rwanda, Burundi a Uganda, více...

Vesnice Pygmejů v Ugandě, více...

Portréty Pygmejů v Ugandě, více...

Fotografie zlatých opic z Rwandy, více...








Jihoafrická republika

Prohlédněte si také fotogalerii k tomuto cestopisu.

Cestování částí Jihoafrické republiky jsem zvolil s malou skupinou fotografů. Při předchozích cestách po Peru, Bolívii a Kubě jsem se přesvědčil, jak nepříjemné je cestovat s turisty, kteří vytáhnou malý fotoaparát z kapsy, párkrát zmáčknou spoušť a frčí dál. To se projevilo nejmarkantněji při projíždění Kubou na kolech. Než jsem stačil vytáhnout zrcadlovku, kolegové sesedli, udělali "cvak, cvak" a ujížděli dál. Já jsem je pak musel dohánět a na další focení nebyl čas. To na vysvětlenou – proč malá skupina fotografů v JAR.

Pár slov k apartheidu

Než začnu popisovat cestování po části JAR, chtěl bych se zmínit o neslavném a nepříjemném období v této zemi, o apartheidu. Jen pár slovy připomenu vývoj od roku 1948, kdy v předvolebním období vsadila Malanova Národní strana na oddělený vývoj ras, což představuje apartheid. Výsledkem bylo rozdělení obyvatel na bílé, černé "barevné" a indické s tím, že volit mohou jen bílí. Vznikaly další podskupiny "barevných", o jejichž dalším dělení rozhodovala tříčlenná komise. Barevní byli stěhováni daleko od města do předem připravených kolonií, museli u sebe stále nosit osobní knížky, byli kontrolováni policií dokonce i přes zavřená okna. Vítězství Národní strany ve volbách znamenalo pro Afričany vznik nepřijatelných zákonů, např. "zákon o zákazu smíšených manželství" či "zákon o nemorálnosti", který velmi přísně trestal sexuální styky mezi příslušníky různých rasových skupin. Nakonec se vše obrátilo k lepšímu, ovšem relativně. Vítězstvím Nelsona Mandely byl sice zrušen apartheid, ale výsledkem je bohužel mohutná kriminalita, exodus bílých z JAR a černých z okolních států do JAR (viz Robert Mugabe a jeho totalitní režim). Toto jen v krátkosti a zjednodušeně na úvod. A nyní k tomu příjemnějšímu - cestování a fotografování….

Dva dny v Johanesburgu

Po příletu do JHB jsme si půjčili auta a vydali se na projížďku po městě. Služby tu fungují bezvadně. Část Sevato, kde sídlí černošská spodina a černí přistěhovalci z okolních států, jsme minuli po vnějším obvodu, protože je známa vysokou kriminalitou. Zážitkem bylo čerpání benzinu. Již při příjezdu k čerpací stanici se vás snaží černá obsluha nasměrovat , sdělíte jí svůj požadavek a aniž byste museli vystoupit vozu následuje kompletní servis. Natankování, kontrola oleje, vody, umytí oken a účet až do auta. Zaplatíte za benzin včetně služeb(spropitného) asi 2-5randů a jede se vesele dál.

Na soukromé farmě

Návštěva soukromé farmy u Thabazimbi v provincii Limpop začala ukázkou plakátu s vyobrazením asi 50i druhů hadů, většinou jedovatých. Majitelka nás upozornila na nebezpečí, které hrozí ve volné přírodě a varovala nás před pohybem mimo cesty. Ubytování bylo velice příjemné, v přízemním objektu v koloniálním stylu. Zajímavé byly venkovní dveře, půlené tak, aby se ve dne i v noci dala spodní část zavřít a vrchní zůstala otevřená pro větrání. Stalo se mi, že jsem zapomněl spodní část zavřít a pokaždé jsem nalezl nezvaného spolubydlícího v podobě žáby, škorpiona či jiné havěti.
Farmář nám ukázal část svého pozemku z nákladního auta se sedačkami na korbě, ještě větším zážitkem byl let jeho helikoptérou nad farmou. Tyto farmy mají obvykle rozlohu 200-400 ha a jsou plné divokých zvířat. Zde se nemohu nezmínit o lovu na pakoně. Přestože už od mládí rád střílím, ostatně jako většina kluků, nikdy jsem se neúčastnil lovu a nemám povědomí, na kterou část zvířecího těla mířit. Proto jsem uvítal poučení a zkoušku střelby, která dopadla nad očekávání skvěle (jedna rána do středu a dvě rány vedle černého pole, které mělo velikost jablka) a to postačilo, abych se mohl účastnit lovu.
Večer jsme vyrazili. S puškou a dvěma náboji, které mi do pušky na farmě zasunuli, s nataženým závěrem pušky – ne v základní poloze, tudíž nebyl zajištěn bezpečnostní pojistkou proti náhodnému výstřelu. Předpokládal jsem , že pojistka funguje a domníval jsem se, že jsem pušku zajistil sám. Že moje úvaha byla špatná jsem se přesvědčil hned, když jsme narazili na stádo pakoňů, které před námi vesele utíkalo. Pozadu zůstával zřejmě vůdce stáda. A pak se seběhlo všechno velice rychle. Dostal jsem povolení ke střelbě, v tom okamžiku jsem nechtěně zavadil o spouštědlo-lučík, puška vystřelila do vzduchu, všichni se lekli a zvířata začala prchat. Zasunul jsem náboj do komory, pakoň se objevil ve vzdálenosti 70-80 m a já vystřelil. Neuvěřitelné se stalo skutkem – trefil jsem se přímo na komoru, fotka je toho důkazem. Byl to pro mne skutečně nezapomenutelný zážitek, stejně jako zpracování úlovku černou obsluhou a následná ochutnávka.
Po celou dobu pobytu na farmě nám počasí příliš nepřálo, pouze při výletu na jezero nacházející se v krásném, tichém a zapadlém koutu farmy se obloha rozjasnila. Kolem nás se pohybovalo množství nádherných ptačích krasavců, ale zachytit je objektivem 300 mm bylo nemožné, chybělo mi "dlouhé sklo" 400-500 mm.
K večeru se sice obloha zatáhla, ale nastal nádherný koncert mraků a světla. A tehdy jsem také poprvé uviděl buš, ohromnou plochu zeleně zdevastovanou zvěří. Množství slony polámaných a poražených stromů, nosorožci a zebrami okousané výhonky rostlin a keřů. Poslední pohled na farmu, odjezd na letiště a odlet do Kapského Města.

Kapské Město

Tady jsme si opět zapůjčili automobily a já jsem si poprvé "okusil" jízdu vlevo. Začátky byly nepříjemné, zvláště křižovatky. Orientovat se v místech, kde je z každé strany umístěna značka "STOP" a platí pravidlo, že zastaví všichni a přednost má ten, kdo první projel křižovatkou, je vskutku velmi obtížné.
Ubytovali jsme se v bungalovech na periferii ve čtvrti Hout Bay, klidné místo v krásné přírodě.Kapské Město se rozkládá mezi tisíc metrů vysokými horami, které se tyčí přímo od moře nad město. Jsou zde nádherné čtvrti, které kontrastují s chudými částmi, světoznámé jsou mys Dobré naděje a Stolová hora. Všude je nádherná flóra. Ze Stolové hory, na kterou je možno se dopravit lanovkou, je nádherný a fascinující pohled na Indický oceán a Atlantik. Ovšem nikoliv za deště a bouře, což provázelo náš pobyt zde. Těšil jsem se na focení v Kapském městě, ale byl jsem totálně zklamán. Kapské město včetně mysu Dobré naděje jsou plné turistů, autobusů a osobních aut. Veškeré pamětihodnosti a atrakce jsou totálně přeplněné. Jediné co jsme absolvovali byl výlet po městě vyhlídkovým autobusem s otevřeným horním patrem.
Výletní cesta z Hout Bay do Outsdhoornu, krásného, malebného městečka v horách a dále do národního parku Tsitsikama byla úchvatná, s krásnými výhledy na horská údolí. A okolo spousta pštrosích farem, vejce těchto ptačích krasavců jsou zde všude vystavena jako dekorace. Setkání se "slamy" působilo jako barevná kreace sušícího se prádla, kombinace plechových é a dřevěných chatrčí, které jsou tak malé, že skromné jídlo si chudí lidé připravují venku. Vzhledem k tomu, že fotit "slamy" je velmi nebezpečné, pořizovali jsme záběry za jízdy z auta. Výsledkem byly bohužel rozmazané snímky.

Národní park Tsitsikama

V národním parku Tsitsikama vřele doporučuji ubytování s dominantou majáku a vzpomínám na Storm River Mouth, nádherné místo s překrásným výhledem na rozbouřené moře. Cesta z Tsitsikama do Port Elizabeth vedla kolem překrásných pláží s bílým pískem, místo lákající ke koupání a právem zapsané do seznamu UNESCO.

Cesta do Dračích hor

Při cestě jsme řešili dilema, jak nejlépe zvládnout trasu 911 km do kempu převážně hornatým terénem z bezpečnostních důvodů do setmění. Před cestou večer a v noci nás místní lidé důrazně varovali. Nebezpečí hrozí jak od zvěře, která se v noci potuluje po silnicích, tak od obyvatel slamů, které jsou zde hustěji obydlené než ve městech. Rozhodnuto, do Durbanu letíme letadlem! Zde nás opět přivítalo deštivé počasí s mraky, ale bezproblémová půjčovna aut.Vyrazili jsme po dálnici směr Drakensberg – Dračí hory, které jsou nejvyšším pohořím JAR s výškou okolo 3000 m. Posledních dvacet kilometrů jsme dojížděli za tmy. Cesta plná serpentin a brzdících pruhů se zdála nekonečně dlouhá, míjeli jsme pastevce ženoucí dobytek, potkávali bídou poznamenané staré i mladé obyvatele vesnic. Úleva se dostavila až když jsme uviděli světla a bránu parku. Odměnou nám byly příjemné bungalovy v klidném prostředí s oplocením, které dodávalo pocit bezpečí. Až ráno jsme spatřili, čím jsme v noci projeli – množství dotěrných šimpanzů, kteří nenechali jedno auto na pokoji.
Překvapením byl nádherný ptáček – bird s červeným náhrdelníčkem a neúměrně dlouhým ocáskem, který mu bránil v letu. Nasypal jsem mu drobečky a odjel na výpravu směr vodopády a skály, s nejdochovalejšími skalními malbami vytvořenými lidem "San" v průběhu 4 000 let. Jsou jich zde tisíce, jednobarevné, dvou a vícebarevné, vždy z přírodních surovin. Občas byla do barev přidávána i krev zemřelého člověka. Po návratu bylo místo , kam jsem nasypal drobečky, obletované ptačím krasavcem s dlouhým ocáskem. Ale na focení nebyl čas, pršelo a blížila se noc.
Z Drakensbergu jsme zamířili do St. Lucia.

St. Lucia plná krokodýlů i ptáků

Do St. Lucia jsme dorazili v odpoledních hodinách, ubytovali se v malém penzionu a spěchali k ústí řeky do moře, kde se pohybovalo množství krokodýlů, hrochů, volavek a nádherně barevných ptáků, které neumím pojmenovat. Je vzrušující procházet po břehu, kde vás nápisy varují před nebezpečím volně se pohybujících krokodýlů a hrochů a když sami při focení volavek narazíte na krokodýlí stopy. Povečeřeli jsme tu v malé hospůdce s příjemnou atmosférou a druhý den využili nabídky k projížďce po řece. Z bezprostřední blízkosti jsme pozorovali koupající se hrochy a procházející se volavky.

Zklamání z Hluhluhwe

Hluhluhwe je safari park s množstvím volně pobíhajících slonů, zeber, nosorožců bílých i černých. Dorazili jsme však až pozdě odpoledne a nedalo se fotit. Ubytování mne též nenadchlo, hotel Protea byl velký, nádherný, ale neosobní.

Swaziland

Je to hornatá země s překrásnými výhledy. Vládne zde král Mswati III, je tu největší výskyt AIDS.

MPUMALANGA, HAZYVIEW

Zde jsme absolvovali noční safari. Už v řece pod chatkami , kde jsme se ubytovali, jsme po setmění pozorovali hrochy a krokodýly. Vidět pasoucího se hrocha kousek od chatky je zážitek.
Další den jsme se vypravili do Blyde River Canon, třetího největšího kaňonu na světě dlouhého 300km. Navštívili jsme Three Rondavels s překrásným výhledem na přehradu Blydepoort, Bourké s Luck Potholes ( dle mého názoru nejkrásnější stanoviště nejen z hlediska fotografování) s nejroztodivnějšími útvary vytvořenými řekou v průběhu miliónů let. Vodou vymleté skály podobné obřím hrncům ve skalách, malé vodopády, setkání s krásně vybarvenou ještěrkou.
Dalším staništěm bylo God´s Windows s výhledem na údolí s tropickými rostlinami , lišejníky, barevnými mechy.

Ubytování v buši

V rezervaci Timbavati, která bezprostředně sousedí s Kruger parkem, jsme byli ubytováni v "Motswari private game parku" v bungalovech hluboko v buši. Je to oblast s vysokým výskytem malárie, které se nám podařilo předejít pravidelným užíváním antimalarik a používáním repetentu. Lehkomyslnost se v tomto případě nemusí vyplatit. V této oblasti je přísný zákaz vycházení bez průvodce. Týden před naším příjezdem se v tomto prostoru pokoušela mladá turistka fotit buvola a bohužel nedofotila. Buvol byl silnější. Safari jsme projeli dvakrát, brzy po ránu a odpoledne. Bylo to nezapomenutelné. Leopard, gepard, sloni, žirafy, lvi a mnoho krásných a barevných opeřenců. Při zpáteční cestě, již za šera, jsme objížděli skupinu odpočívajících lvů. Je úchvatné vidět ze vzdálenosti dvou metrů tato mohutná krásná zvířata.

Rady pro nadšené fotografy

Aby mohly vzniknout pěkné snímky je třeba setrvat na jednom místě minimálně několik dnů, lépe týdnů. Jinak se podaří jen dokumentární fotografie. Tento problém – málo času na fotografování-jsem zažíval jak v Peru, tak na Kubě. Výjimkou byla cesta se skupinou profesionálních fotografů po Náhorním Karabachu.
Při projížďkách po safari v otevřených vozech je málo místa pokud nesedíte na sedačce sami, proto doporučuji samostatné auto s řidičem, ovšem za poněkud jinou cenu.

Návrat domů

Dlouhá trasa a čas nás přesvědčily využít k cestě zpět do JHB odlet z nedalekého polního letiště Hoedspruit. Klíčky od půjčeného auta včetně dokladů a GPS jsme vhodili do schránky na letišti. Byl jsem šokován - žádná kontrola, převzetí, žádní úředníci!
A jelikož nelze velet okamžiku, aby prodlel, zbývá pak už jen cesta zpět přes Istanbul do Prahy. Sbohem a možná na shledanou, Afriko!