Keňa a Tanzánie 2010 - moře, pláž, safari

Prohlédněte si také fotogalerii k tomuto cestopisu.

Byla to náhoda. Kolega z práce jel v listopadu 2010 se svojí manželkou do Keni. Požádal jsem ho, zda bych se mohl přidat. Souhlasil a já doufám, že jsem nebyl zbytečným přívažkem. Po cestách do Peru a Bolívie, JAR, Náhorního Karabachu a na Kubu, které jsem procestoval na kole a v kempovém voze, jsem měl příležitost se dostat opět do Afriky. Z Prahy jsme jeli autem do Mnichova a odtud letadlem společnosti Air Berlin přímo do Mombasy, druhého největšího města v Keni. Jak jsem později zjistil, město dosti nebezpečné, hlavně na periferiích.

Keňa leží ve východní Africe, při pobřeží Indického oceánu. Oficiální název je Keňská republika. Leží téměř na rovníku a patří mezi nejchudší státy planety. Území dnešní Keni bylo odpradávna domovem četných kmenů. Koncem 19. století se stalo britským protektorátem, posléze tzv. korunní kolonií. Evropanům vyhovovalo zdejší klima a velkým lákadlem byly zásoby nerostných surovin. Kolonisté se usadili v nejúrodnějších částech země a vyhnali domorodé Afričany do rezervací. Mimo rezervace se dostali pouze námezdní dělníci, kteří za nepatrný plat pracovali na plantážích. To samozřejmě vyvolávalo nepokoje a vzpoury. Vzniklo ozbrojené osvobozenecké hnutí Mau Mau. Povstání otřásaly koloniálním režimem až do vyhlášení nezávislosti v roce 1963. Prvním keňským prezidentem byl Jomo Kenyatta, za jehož vlády se země začala průmyslově rozvíjet. V Nairobi a Mombase jsou dnes moderní textilní továrny, konzervárny a ropné rafinérie. Hlavním bohatstvím Keni však jsou od pradávna velké přírodní rezervace, kam se po celý rok sjíždějí milovníci safari z celého světa.

Pro návštěvu Keni se nabízí mnoho různých důvodů. V mém případě to byla již zmíněná cesta přátel a rozhodnutí bylo rychlé. Největším lákadlem pro mě bylo fotografování zvířat a domorodců v nejznámější oblasti afrických safari. Na pomoc jsem si sebou pořídil sklo NIKKOR 200-400mm VR II.
Nikdo z nás neměl úplně jasno, jak 14 dní v Keni rozložíme a naplánujeme. Dohoda byla taková, že zakoupíme letenky, předem zajistíme první ubytování po příletu, zmapujeme situaci a dál se rozhodneme přímo na místě. Po příletu a dvouhodinovém odbavování se přepravujeme taxíkem a trajektem na místo prvního ubytování. Je vlhké dusno a vedro. Projíždíme probouzející se špinavou Mombasou, tržištěm, skládajícím se z rozpadajících se chatrčí, zastavujeme u "marketu", nakupujeme nezbytné pivo před zraky zvědavých černochů a pokračujeme dál.

Mombasa - po Nairobi druhé nejlidnatější město Keni a zároveň největší přístav východní Afriky. Zajímavým symbolem Mombasy jsou dvě dvojice sloních klů, postavených v r. 1952 na počest britské královny Alžběty II. Dominantou města pak omšelá pevnost Fort Jesus, kterou zbudovali Portugalci r.1593.
Mombasa je typickým africkým městem se vším, co k němu patří - s chudinskými čtvrtěmi, množstvím vyhublých žebráků, s odpadky, které nikdo neodklízí a se zápachem z podivných, na ulici připravovaných jídel, které však vzbuzují nedůvěru jen v nás.

Jedeme hrbolatou polní cestou mezi vyprahlými houštinami směr Tiwi Beach. Zhruba 20 km jižně od Mombasy nás čeká oáza - Sand Island Beach Cottages, vřelé přivítání, půvabné a slušně vybavené koloniální chatky, upravené zahradní plochy, palmy poskytující příjemný polostín, místní (vyjímečně) nevtíraví prodejci ovoce a černí kluci, kteří na přání vyloví jakoukoli mořskou pochoutku od ryb, přes kraby, chobotnice a kalamáry.
Zůstáváme tu 3 dny, relaxujeme, fotíme, užíváme si tepla a moře, poznáváme život a mentalitu místních lidí a obhlížíme jejich jednoduchá a chudá obydlí. To vše pod dohledem místní "ochranky", postaršího černocha, který se tiše pohybuje, vše sleduje, ve dne ozbrojen nožem a holí, v noci lukem, třemi šípy a baterkou. Upozorňuje nás na nebezpečí přepadení a oloupení, které hrozí při vzdálení se z areálu kempu. Při chudobě místních černochů se tomu ani moc nedivíme. V těsné blízkosti kempu ale bydlí místní obyvatelé, kteří jsou zde, jako jedni z mála, zaměstnaní. Od nich nebezpečí nehrozí. Během pobytu u moře nás navštívil šéf místní CK, se kterým jsme domluvili návštěvu safari, veškeré podrobnosti, požadavky, pronájem vozu a cenu. Ceny jsou smluvní, angličtina nutná. Druhý den v 6 hodin nás čeká Samuel (pro nás "Šami") s minibusem pro 6-8 osob a začíná 2. etapa naší dovolené.
Vyrážíme přes Mombasu směrem na město Voi a dál do divočiny. Program na safari je každý den přibližně stejný. Budíček kolem 5,30 hod., snídaně, projížďka parky vymezenými cestami ( někdy díky řidiči i cestami, které nás dovedou do bezprostřední blízkosti zvěře), pozorování a focení zvířat, které jsme dosud měli šanci vidět jen v ZOO. Okolo poledne ubytování v lodgi (hotel), oběd, odpočinek do 16 hod. a opět výjezd za zvěří do 18-18,30, pak obvykle sprcha a večeře.
Jako první navštěvujeme Tsavo West National Park a jeho část Tsavo West, která se pyšní skalnatými vrcholky, vyhaslými sopečnými krátery a rozlehlými pláněmi. Hustý porost tvoří hlavně trnité akácie a baobaby. Žije tu velké množství ptáků, sloni, žirafy, menší druhy antilop a samozřejmě spousta další zvěře. Ubytováni jsme v rozlehlé neosobní Ngulia Safari Lodge, která je plná drzých opic. Nedáte-li si pozor na zavazadla, opice je okamžitě řádně vyluxují. Z oken máme výhled přímo na napajedlo. Večerní atrakcí je pravidelné umísťování návnady pro gepardy, takže jejich přítomnost pro účely pozorování je zaručena.

Míříme ale dál. V jednom úseku dostáváme z bezpečnostních důvodů ozbrojený doprovod. Černý hlídač byl vybaven starým rezavým ruským (jak jinak) samopalem vzor AK. Jede s námi několik km přes území, kde hrozí přepadení. V ten okamžik samozřejmě začíná pracovat fantazie. Co kdyby náhodou? Naštěstí se ale nic takového nestalo. Cestou zastavujeme v přírodní rezervaci, kterou procházíme opět s vojenským doprovodem, dva černoši ozbrojení puškou, černoška se samopalem Made in SSSR.
Dalším cílem je NP Amboseli. Cestou míjíme chatrče tvořící vesnice Masajů. Je teplo, máme otevřenou střechu, červený prach je naprosto všude. Neúspěšně se snažím zakrýt fotoaparáty a objektivy. Přijíždíme do KIBO Safari Camp. Příjemný areál, který se rozkládá pod Kilimanjarem, ubytováni jsme ve stanech. Je zde veškerý komfort – oběd, odpočinek, bazén. Právě díky Kilimanjaru je park Amboseli velmi populární, krásou hory se kocháme snad z každého místa. Odpoledne opět vyjíždíme, potkáváme stáda majestátních slonů, buvoly, antilopy, opice. Fotíme, dokud světlo dovolí, potom se vracíme do kempu, následuje večeře a "masajská atrakce" – tanec kolem ohně.

Ráno opouštíme příjemné a stylové ubytování pod Kilimanjarem a míříme do Tanzánie. Cestou příležitostně fotíme nedůvěřivé masajské děti, které utíkají, jakmile zastavíme, ale za pár bonbonů se nakonec vyfotit nechají. Hranice přejíždíme bez problémů, Dva černí pohraničníci se vyhřívají na sluníčku, náš autobus objíždí překážku, která je do poloviny vozovky. Retardér, zpomalující jízdu proto, aby strážci hranice měli čas zkontrolovat posádku auta. Samotný retardér byl dost zajímavý - podélně rozříznutá kláda, zřejmě z bambusu, s trčícími dlouhými hřeby po celé délce.
Čeká nás nevlídná vyprahlá suchá krajina, bez stromů a rostlin. Asi po 30 km se otvírá oáza a naše ubytování v poloprázdném kempu VOYAGER. Uprostřed prostranství je jezero, okolo něj v zeleni stanové chatky s rákosovými střechami. Nádhera. Odpoledne jdeme na průzkum okolí s masajským ozbrojeným (oštěp) průvodcem. Sledujeme stopy u vody, ze vzdálenosti 7-8 metrů pozorujeme a fotíme dva nehnutě ležící krokodýly. Z vody se ozývají hroši, kterých je zde údajně 50 kusů. Máme štěstí na samici s mládětem, ale vidíme jen záda a třepetající se ouška.
Další ráno míříme zpět směr Tsavo East. Projíždíme Voi a vjíždíme do parku, který je známý svými bezhřívými lvy a "červenými slony". Sloni se na ochranu před sluncem a hmyzem posypávají a válejí v prašné červené půdě, která je obarví do červena. Ubytováváme se ve Voi Safari Lodge. Hotel je opět na evropské úrovni, ale opět velký a neosobní. Leží však na okraji srázu, odkud je překrásný výhled na okolní savanu a napajedlo vyhloubené do skalního masivu. K němu přicházejí stáda slonů z dalekého okolí a střídají se zde podle svých přírodních pravidel. U tohoto napajedla se mi podařilo vyfotit detail slonů ze vzdálenosti od 5 – 10 m včetně krásně barevné ještěrky.
Zde naše výprava bohužel končí. Následující den se vracíme zpět do Mombasy, kde máme domluvenou prohlídku města. Vedle oprýskané pevnosti nás ale čeká zápach, povalující se černoši a bída - i taková je tvář Keni. Objektů na focení je ale mnoho.
Hledáme ubytování, ale po marném popojíždění vzdáváme snahu poznat jiné místo a vracíme se rádi na Sand Island Beach, kde jsme naše putování začínali. Zde si užíváme odpočinku, moře, slunce, mořských plodů i vstřícnosti místních obyvatel a začínáme s úpravou nafocených fotografií. Tady se mi také podařilo omylem vymazat jednu paměťovou kartu - hodně nepříjemný zážitek. Pro mne katastrofa! Polovina fotek včetně detailů červených slonů je pryč. Naštěstí jsem kartu dále nepoužíval a v Praze se daly fotky obnovit. Výsledek můžete ohodnotit sami.

Na závěr jsme byli pozváni na večeři do rodiny našeho řidiče Salima, se kterým jsme se během naší cesty sblížili. Je to pro nás opět velký zážitek. Prostřeno je na zemi, rukama jíme rýži, placky a ryby. Děti nás okukují a jsme pro ně velkou atrakcí. Následující den nás Salim odváží na letiště do Mombasy - sbohem, krásná, drsná a trochu nebezpečná Afriko. Probouzí se v nás touha po další návštěvě (ten adrenalin). Bude ? Kdy? Rád bych!

Poznámka pro fotografy:

Opět jsem se potýkal se stejným problémem jako v Peru či na Kubě - s nedostatkem času na fotografování. Snad jediná výprava, kde tomu bylo jinak, byla cesta do Náhorního Karabachu, kde byli všichni zkušení a dobře vybavení fotografové. Všude jinde bylo fotografování v neustálém pohybu. Je jasné, že ne všichni zúčastnění v autě jsou fotografové. Obecně ale platí následující: Aby mohly vzniknou opravdu pěkné kreativní snímky, je třeba na jednom místě vydržet několik dní. V opačném případě jste schopni pořídit pouze dokumentární fotky a budete-li mít štěstí, podaří se tu a tam něco lepšího. Co se mně podařilo, můžete posoudit na stránkách www.peterka-foto.cz Keňa 2010.
Při projížďkách po safari v otevřených vozech nebo vyhlídkových autobusech s odklápěcí střechou je málo místa, optimální počet posádky je 4. Fotografování v Keni je ale opravdu zážitek. Pro fotoamatéry je nutné delší sklo. Bez tohoto vybavení nemůžete fotit zvěř. Krátké sklo (80 – 105 mm) je vhodné pro portréty, kterých se tu také nabízí mnoho. Zvláště, když navštívíte masajskou vesnici. Tu si v žádném případě nenechte ujít. Vřele doporučuji.